Otnice

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1255, kdy se připomínají představitelé místní šlechty Hypolit a Jindřich z Otnic. Ve 14. a 15. století byla ves rozdrobena mezi více majitelů a Otnice tak byly svědkem mnoha majetkových sporů. Celou ves získal teprve roku 1492 Aleš z Polanky. Po Bílé Hoře se stává součástí ždánického panství knížete Maxmiliána z Lichteštejna. Lichtenštejnové pak vlastnili otnický velkostatek (coby součást bučovicko-ždánického panství) až do roku 1945. V obci je farní kostel sv. Aloise, původně zasvěcen sv. Havlovi. Současná podoba kostela pochází z let 1855-56. K dalším památkám patří kaplička zasvěcená srdci Panny Marie z r.1895, fara, socha sv. Jana Nepomuckého, pomník padlých I. světové války a pomník Rudoarmějcům padlým při osvobozování obce.